první Freestyle EVER !

první Freestyle EVER !

Tak jsme doma opálení, špinavý, unavení plni zážitků a tak moc štastní a pyšní jeden na druhého a že je proč. Během uplynulého víkendu jsme se zúčastnili našich prvních freestyle závodů. Okej, okej, já vím že jsem říkal, že QUADruped je naše královna, ale zážitky z Turnoff Freestyle Weekendu jsou takové, že odvolávám co jsem odvolal a slibuji co jsem slíbil.

Bez vlastní zkušenosti těžko hodnotit, ale s ní nutno podotknout, že to má něco do sebe.

Příjezd už v pátek, smažák, svijany, hranolky, hermelínek a i Lucka se nakonec přijela podívat 😉 do spacáku ve dvě ráno.
V sobotu supermini v našem podání s Abby za kouzelných 13 bodů, Káťa s Colou o dost lepších 19. Sluníčko pálilo, pivo teklo proudem a než jsme se nadáli, Káťa s Colou šly na plac. Jejich první společný freestyle. Zvládly to s grácií, jako profíci a až na maličká zaváhání si nakonec odnesly první místo v průběžném pořadí po prvním kole. Po nich my s Abby, nervozita opadla hned jakmile náš guru.FAN.club rozjel mexickou vlnu “I’am sexy and i know it . . ” a už to jelo. Bohužel si z prvního kola nic nepamatuju 🙂 ale v průběžném pořadí z toho bylo neuvěřitelné druhé místo. Na dva dny tréninku docela dobrý mistře !

Sobotní večer jsme s Kosáčkem neodolaly rytmu světelné show jako z hvězdných válek návštěvníků seniorů, postupně se přidalo vše co mělo ruce, nohy a byl z toho taneční Battle jak se sluší a patří s kultovní Standovou hláškou “Ty vole, bych nikdy nevěřil že budu tohle dělat střízlivej” a kolem půl třetí rozhodně ne střízlivý do hajan…

Neděle začínala pod mrakem, posuzování dogdartbee, dohrávání Kanjamu, kde jsme s Kosákem obsadili tvrdě vydřený 3.flek i přes disk v H*V*ECH. Pak supermini na freestyle, kde Káťa s Colou doslova zářily a suverénně si podržely první průběžné místo. My s Abby 3 chycené ze šesti, za které jsme byli po sobotním večírku opravdu vděční. Druhé kolo freestajlu jsme šli s Abby první na řadu a nutno přiznat, že to bylo celé poněkud v křeči. Zkoušel jsem být opravdu hodně FREE 🙂 a do disků i kopal nicméně se to minulo účinkem. V konečném součtu to však stačilo na třetí místo. Héééj bednička Buchto. Káťa s Colou ve druhém kole zapomněly nějaký ten over a jejich náskok se v průběžném pořadí ztenčoval. V konečném součtu však nějaká ta setinka bodu přeci jen zůstala na jejich straně a holky si tak odvezly neskutečné, neuvěřitelné, nemožné a nebezpečné PRVNí místo !!!

Porazila piskoře . . . chudák maturant !

PS: Hodně štěstí v divizi OPEN 2016 děvčátka moje !!! xoxoxoxo MUCK

 

 

 

Fitmin zas a znova

Fitmin zas a znova

Jak bývá mým zvykem, reakce na víkendové akce píšu většinou až ve středu tak, aby bylo dost času na to, aby se všechny informace, zážitky a dojmy usadily tam kam patří. Protentokrát ale musím udělat vyjímku a letošní Fitmin zkusit napsat “za živa”.

Na předpověď počasí jsem se snažil nekoukat, vydržel jsem to snad až do čtvrtka, kdy jsem podlehl a zjistil, že sobota neděle hromy blesky všude voda. Hlavou mi proletěla myšlenka to vzdát, přeci jen běhat dobrovolně v dešti se nechce nikomu a loni jsme na Fitminu měli takové štěstí, že z toho byl gól přes celé hřiště. Moc dlouho se u mě však tahle myšlenka neohřála, protože pořadatelé Šafářovic dokázali letošní Fitmin odstartovat na letišti v Žamberku. Ano čtete správně, na letišti ! Co víc si hráč quadrupedu může přát nežli letiště? Prostě jsme museli přijet i kdyby trakaře padaly. Po příjezdu v sobotu ráno klasika, vítání, prezence, stan, venčení a šup na pivko. Žamberk má krásný malý pivovar, když tam pojedete, určitě se zastavte na exkurzi, takže občerstvení jako vždy za jedna. Sobota v rytmu super-mini. Káťa s Colou po nepovedeném prvním kole nakonec krásné 7.místo z 50, my s Abby po rozhozu o třetí místo nakonec čtvrtí. Nebylo to vůbec zlé. Dost foukalo a pro spoustu závodníků to byl skutečný křest ohněm, větrem chte-li. Po vyhlášení těch nejlepších jsme někteří pokračovali na již zmiňovanou exkurzi do pivovaru a sobotní den jsme k půlnoci zakončili s šampaňským v ruce na oslavu VŠ titulu naší paní inženýrky Káti.

Jsi ta nejlepší, vím to už dlouho !!!

“Dobré ráno.”

Neděle začíná Timetrialem, ve kterém se sny staly skutečností a Káťa s Colou získaly v kvalifikaci nejrychlejší čas ze všech závodníků. WOW! V průběhu vyřazovacích kol však neobhajují a končí. Vítr tady opravdu udělal svoje a vyhrály zkušenosti, které až ty moje holky nasbírají, nikdo je neporazí.

A je to tu, neděle, quadruped. Natrénováno máme, forma by byla, sobotní večer propitý, udělali jsme maximum! Dneska to tam spadne. Musí ! Vítr je trošku víc z boku než včera, ale to se poddá. V tréninku Mariusz 107 metrů, sakra daleko. Já sbírám svoje disky na hranici 90 metrů a Ondra mě hecuje se slovy: “S Abby to pak budeš muset hodit jako chlap ;)” Skupiny jsou vypsané, začínáme. První disk letí daleko, Abby jen těsně nechytá, v pohodě, jedeme dál. Druhý taky ne. Třetí taky ne. Konec, vypadáváme ze skupiny a čekáme na poslední šanci. Tak tohle bylo rychlé. Jdeme se projít, snažím se na nic nemyslet a zůstat soustředěný. Máme tři finalisty ze skupin a poslední šance je tu. „Abby lehni, okolo a běž běž běž.“ Chytá na 97,5 metrech. JO! Nový osobák a český rekord, kterým vyrovnáváme ten evropský a po odházení všech soupeřů postupujeme do finále, které se hraje po obědové pauze. Nastupujeme čtyři borci s nejdelšími hody dnešního dne, ale mám pocit, jako bychom byli s Abby na hřišti sami, tak moc se soustředíme, že ztrácím přehled o tom v jakém jsme kole, kdo vypadl a kolik máme odházených disků. Snažíme se každý pokus využít na maximum v rytmu dnes nebo nikdy. Podmínky jsou ideální. Zbyly jsme už jen dva teamy, Mariusz s Keeperem a my s Abby. Velké finále a zároveň duel, ve kterém se možná rozhodne, kdo bude první v evropě s pokusem chyceným na hranici 100 metrů. Je tu první kolo, jdeme s Abby první a buchtička chytá 99,5 metru „Hééééj…“ nový osobák a evropský rekord. Abby se vrací a já chválím jak jen to jde, nevím na co dneska jede, ale je skvělá! Střídáme se po jednom disku. Mariusz a jeho první pokus, rána jako z děla, ale kratší! Druhé kolo, teď zase my, ale Abby nechytá. Nevadí, jedeme dál. Mariusz si staví Keepera, hází a Keeper chytá. To bylo daleko, po chvilce napětí rozhodčí zvedá obě ruce a na tu dálku signalizuje rovných 100 metrů. Je to tam! První v evropě chycený quadrupedový disk na hranici 100 metrů. Tak to je něco! Po gratulaci se jdeme s Abby postavit zpět na startovní čáru. Náš poslední pokus tento den. Pokus s číslem 15. Cítím úlevu, první v evropě už nebudeme, tak teď to naše kilo, proto jsme dneska tady: „Viď Abby, drrrrž hooo…“. Leží mi odevzdaně u nohou, kouká na mě jako by chtěla říct, že si ještě pár sil pošetřila, jako by věděla proč jsme dnes tady a oba věříme, že to dokážeme. Posílám jí zcela vyčerpanou ale maximálně odhodlanou okolo a disk letí. Letí tak jako žádný jiný disk dnes. Přeletí celou hrací plochu, Abby tam je, vidí ho, míjí u hřiště ležícího Pepu se Šárkou a chytá na samotném konci hrací plochy. Bohužel však několik metrů za páskou, která ohraničuje hříště a v rámci pravidel je tento pokus, ač 113 metrů dlouhý, neplatný. Je rozhodnuto, bereme druhé místo. Otáčím se k soupěři s díkem za dnešní boj. Opravdu to bylo výjimečné a stálo to za to. Tohle je Quadruped !

99,5 metru a nový český rekord, dobrý, ale stovku teda příště buchto, jo?“

„JO!“

 

AKTUALIZACE:

Původně jsem tohle video nechtěl vůbec zveřejnit, out je prostě out, proč se o něm dál bavit? Dám ale na názor jiných, že tenhle hod byl výjimečným outem a stojí za to sdílet ho s těmi, kteří tam nebyli a jako replay všem těm, kteří byli a drželi palce. Velké díky Pavel Kos za to, že nám i na poslední pokus tak moc věřil, že vytáhl mobil a natáčel. Stejně tak velké díky Pepovi Honerovi za jeho intuitivní pohotovost při měření !!!

 

Spánek stokrát jinak

Spánek stokrát jinak

Všichni to známe, dogfrisbee víkend se blíží, nálada stoupá v pátek vše zabalené, vyrážíme. Cesta v pohodě, postavit stan, nachystat spaní, vyvenčit a rychle na pívo. Po bujarém přivítání následuje noc, kterou na několika prvních a posledních závodech sezóny tráví závodníci v polospánku, nebo úplně vzhůru probuzeni chladem, klepou kosu a nemůžou se dočkat rána. V lepším případě se další den ozve kamarádka rýmička s případným bolením v krku, ale jsou i horší případy kdy je se zánětem močových cest většinou ženská část závodního pole nucena závody neprodleně opustit.

„Čím to, že mi byla taková zima?“ V noci bylo na nule, spacák mám dobrej, je přeci do -15“C, byl jsem navlečený v termoprádle a matrace má asi 20cm. Tak proč jsem celou noc klepal kosu?

Přijde mi, že jde o častý problém a je pravda, že jsem si dlouhý čas kladl úplně stejné otázky. Postupně jsem se snažil získat co nejvíce informací a rád bych se o ně dnes podělil. Pojďme se tedy podívat jak funguje karimatka, co znamenají teplotní parametry spacích pytlů a že více centimetrů výšky matrace není vždy nejlepší volba.

Ujasněme si hned na začátku, že to co píšu je jen můj názor, moje zkušenost a není to žádný odborný návod na to, jak se zařídit na spaní pod stanem, které má svá úskalí. Spíte oblečení, ve spacáku, na karimatce. Až sem je myslím si všechno jasné. Pojďme si tedy vše blíže rozebrat.

Začněme tím, že si ujasníme pojmy hřeje a izoluje. Jediné co ve stanu hřeje jste vy. Jen vy vydáváte teplo, vše ostatní co používáte pouze izoluje a slouží k tomu, aby teplo které vyprodukuje vaše tělo, zůstalo u vás a nešířilo se dál do prostoru.

1/3 Karimatka

Prvním bodem pro dobrou noc ve stanu je vaše karimatka. Začínám s ní záměrně, protože ač je to pro dost lidí překvapení, karimatka je ze všech tří výše zmíněných věcí tím nejdůležitějším a tak často opomíjeným článkem při stanování. Je jedno jaký máte spacák a jak jste v něm oblečení. Pokud nejste dostatečně izolováni od země, bude vždy výsledek špatný. Od karimatky chceme dvě věci a jsou to izolace a komfort. 20 cm vysoká nafukovací matrace k překvapení všech, ač se dá říct že s komfortem je na tom subjektivně dobře, rok jsem na ní ve stanu spal, neizoluje skoro vůbec. Princip izolace podložky spočívá v tom, že ohřejete vzduch v ní a ten vás pak udržuje v teple. Problém velké matrace je ten, že je většinou jednokomorová a vy tak ohříváte celý objem zvrchu, země ho ochlazuje zespoda, vzduch v ní cirkuluje, vše se stále dokola opakuje a vám to celou noc bere teplo. Oproti tomu samonafukovací karimatka může obsahovat až 300 malých komůrek, které můžou být navíc vyplněné pěnou. V těchto komorách je vzduch v klidu po malých kouscích, které relativně rychle a snadno ohřejete a vše nadále velmi dobře izoluje vaše tělo od země celou noc. Schopnost izolovat výrobce uvádí koeficientem tepelného odporu a osobně si myslím že hodnotou blížící se číslu 5, nebo dokonce vyšší, nic nezkazíte. Dále je dobré, aby měla karimatka více než 3cm na výšku, čím šírší tím lepší a byla tak dlouhá, aby se vám nestalo, že se v noci posunete a nohy vám budou ležet na zemi. Kovový ventilek je jistotou, že se neprobudíte uprostřed noci na zemi. První samonafukovačka kterou jsem měl byla 48cm široká 2,5cm vysoká a pro mě osobně to bylo dost nepohodlné. Před rokem v Petrovicích jsme na sebe s Káťou celou noc koukali. Dnes máme 195x66x5cm s pěnou, tepelným odporem 9 a spí se na ní jako doma v posteli.

 2/3 Spacák

Dalším dílkem do skládačky je spacák. Nechci tady řešit jestli péřový nebo z dutého vlákna. To je často otázka peněz a to ať si každý pořeší sám za sebe. Co chci ke spacáku říct je něco málo k tepelným údajům od výrobce a k rozměrům. Ze všech čtyř nás bude zajímat nejvíce ten druhý a to je hranice tepelného komfortu. Je to číslo, které dle normy pro představu vyjadřuje stav, kdy průměrná žena ještě nepociťuje chlad, tedy že teplota její pokožky neklesne pod 32,2“C. Poslední údaj, který bývá většinou hluboko pod bodem mrazu a kvůli kterému si člověk myslí, že vlastní „opravdu dobrý“ spacák, je teplota extrému, při které máte na sobě všechno od bot po zimní bundu a přes noc neumřete. Pro naše použití tedy k ničemu. Vraťme se ale k hodnotě tepelného komfortu. K této hodnotě se doporučuje přičíst 8-10“C a dostaneme tak reálnou teplotu, při které by průměrná žena stále ještě neměla pociťovat chlad. Pokud si tedy vše zjednoduššíme, najdeme spacák s komfortní teplotou -8“C, dá se pak předpokládat, že někde kolem 0“C v něm může žena začít pociťovat chlad, který jí v noci probudí. Co by nás mohlo dále zajímat jsou samotné rozměry spacáku. Pokud člověk měří 175cm, je zbytečné kupovat si spacák 220cm a stejně tak je to se šířkou. Každý jsme zvyklý spát jinak a je vhodné najít kompromis mezi možností pohybu uvnitř spacáku a velikostí prostoru, který budeme vlastním tělem ohřívat. V žádném případě by se ale nemělo stát, že nám bude spacák krátký. Docela dobrá věc, kterou velmi oceňuji, je kapsa pro nohy na dně spacáku, dvojité dno. Důležité je také jak se do spacáku zabalíte. Pokud je váš spacák vybaven límcem, který oddělí vnitřní prostor od kapuci, využívejte ho. Jakýkoli únik tepla je nežádoucí. Osobně jsem šel do spacáku od Husky z dutého vlákna s komfortní teplotou -8“C, ve kterém jsem spal teď na závodech v Židlochovicích kde bylo přes noc -2“C a stalo se mi, že jsem se v noci vzbudil chladem, ale otočil jsem se na druhý bok a zase usnul.

3/3 Oblečení

Tady jsou dva tábory. Spousta lidí tvrdí, že do spacáku by se mělo chodit ve spodním prádle. Vyzkoušejte si to. Když bude v noci -2“C skočte do spacáku jen v trenýrkách a uvidíte jak to dopadne. Já osobně si to takto nedokáži představit. Záleží hodně ma vašem metabolismu, jak moc přes noc zpomalí, také na tom jak jste otužilý apod. Jak jsem již zmínil na začátku, vaše tělo je ohřívač, který musíte izolovat od okolí. Pokud se rozhodnete přiobléci, nejlépe izoluje ustálený vzduch, proto nejvhodnější základní vrstva do spacáku je termoprádlo, které je elastické, přímo na tělo a vytvoří základní vrstvu nepohybujícího se vzduchu. Vhodný je dlouhý rukáv. Další vrstva se doporučuje ze silnějšího fleecu, která zvýší objem izolační vrstvy vzduchu. Důležité jsou ponožky, protože vystydlé nohy z velké části snižují váš topný výkon. Pokud je to nutné, je dobré vzít si kulicha, protože přes hlavu, která je celou noc ze spacáku venku ztrácí tělo nejvíce tepla, dále rukavice, další ponožky a případně ledvinový pás.

4/3

Pokud chcete být opravdu důkladní a bez starostí můžete přidat pohyb. Úkol který máte je vyhřát spacák, který bude tuto teplotu po zbytek noci izolovat a vaše tělo jí bude jen udržovat. Proto je dobré před ulehnutí do spacáku podniknout nějakou fyzickou aktivitu, která nastartuje váš metabolismus a produkci tepla. Když sedíte 4 hodiny v zimě na pívu, tělo pochopitelně dosti promrzne a je pro něj těžké spacák vyhřát. Pochopitelně se nabízí rychlejší procházka při venčení psů, ale ideální fyzická aktivita před spaním může pro každého znamenat něco jiného, fantazii se meze nekladou 😉

Závěr

Tak si to tedy shrňme. Za ty roky spaní pod stanem jsem došel závěru, že ženská polovička by měla mít spacák s komfortní teplotou -10 a lepší, pokud to finance dovolí volil bych spacák péřový pro opravdu dokonalou a spolehlivou izolaci. Chlapům musí stačit duté vlákno s komfortem -8. Karimatka samonafukovací alespoň 4 cm vysoká, dostatečně široká. Na sebe termoprádlo a pokud je opravdu zima, tak dvoje ponožky, silnější fleesová mikina, kulich, rukavice. Před ulehnutím fyzická aktivita na úroveň těsně než se člověk začne potit, po které vyhřejeme spacák raz dva a můžeme spokojeně spinkat až do rána.

Důležité je taky se o vybavení starat. A jak jsem se o tomto víkendu dozvěděl od mého dobrého kamaráda Ondry, spacák byste měli skladovat mimo kompresní obal, jinak jeho izolační schopnosti klesají mnohem rychleji a snadno se vám tak stane ze spacák za těžké prachy prostě za dva roky nefunguje a vy v něm mrznete.

Berte prosím tyto řádky jako můj názor a mou zkušenost. Chápu, že někdo spí na molitanu v trenkách na sněhu a spacákem se jen přikrývá. To ale není můj případ. Nebojte se proto investovat a koupit si kvalitní vybavení. Vyplatí se to. Pokud vás vyjde spacák s karimatkou na 4000,- Kč, bude vám sloužit třeba 5 let. Jestliže víte, že trávíte 20 nocí ročně pod stanem. Pak je to 100 nocí za cenu 40,- Kč za jednu. Má cenu mrznout každou noc 5 let za 30,-Kč nebo si tu desetikorunu raději připlatit ? Odpověď doufám už znáte. Hezký den

 

 

 

Calibra DiscDog Challenge

Calibra DiscDog Challenge

Jak jednoslovně zhodnotit uplynulý víkend v Židlochovicích u Brna? To jednoduše nejde. Za podpory proviant teamu Matyho chálky jsme všichni společně odstartovali víkendové závody hned po příjezdu v pátek v podvečer. Dá se říct, že kde vaří Maty, tam se spíš “žere” než závodí, což potvrzoval i neustále plný jídelní stan. K jídlu bylo na co si vzpomenete od hamburgeru, přes žebra, vývar, krkovičku, lososa, muffiny, pivo, limo, palačinky, klobásky, gulášek . . . a dalo by se ještě dlouho pokračovat. Každý si přišel na to svoje, ale většina se snažila ochutnat všechno 🙂 Trochu toho závodění ale bylo taky. Sobotní supermini se vydařila více Káťe s Koláčkem, které tak obsadily celkové 8.místo ze 60 teamů. My s Abby jsme skončili na místě 12. V sobotu už se nic dalšího neudálo a tak se všichni mohli s klidem věnovat tak oblíbenému obžerství a večerní zábavě. Přes noc jsme všichni přežili -2″C ve stanech a mohli se vrhnout do nedělních Quadrupedových bojů. Ty, po výtečné paštice k snídani, odstartovala opět Káťa s Koláčem a povedlo se jim vyházet si kvalifikaci na MČR s hodem dlouhým 46,5 metru. Pak nastoupili chlapi a začli se dít věci. Abby působila dost soutředěně a první disk chytala ve vzdálenosti 79 metrů. Postup do dalšího kola. Druhý disk 72 metrů. Postup do dalšího kola. Jde to dobře. Na třetí pokus se trošku změnily podmínky, rozhodl jsem se posunout místo odhozu na startovní čáře více vpravo. Posílám Abby okolo a práááásk. V první chvíli disk letí hodně doleva, skoro mimo hřistě, pak se srovnal do levého rohu hrací plochy, stále letí, letí, Abby běží přes celé hřiště, před plotem na konci brzdí, brzdíííííí . . .  CHYCENO – zvládla to !!!
Hééééj čí pes nechytá ?! ?! Aháááááá

Po chvilce napětí Martin do mikrofonu ohlásí 94,5 metru . . . osobáček a zároveň nový český rekord. Je to tAAAAm !!!

Děkujeme všem za podporu, bez vás by to nešlo !!!

foto: Ondra Uhlíř

 

 

Káťa & Cola – kvalifikace na MČR TheQuadruped

Příprava na maximální výkon

Příprava na maximální výkon

Tak jsme se při úterku byli podívat na přednášce Jakuba Štýbra ohledně fyzické přípravy psa. Kubu jistě všichni znají a kdo nezná, ten ať ví, že Kuba je velmi zkušený závodník přezdívaný guru českého dogfrisbee. Přednáška se konala na 6.ZŠ v Mladé Boleslavi, zúčastnilo se asi 17 lidí a dozvěděli jsme se něco z cenných zkušeností hráče vysokého kalibru. Asi každý dá za pravdu, že fyzická příprava psa je v psích sportech důležitým prvkem. Člověk sice může jít a hodit si diskem, nebo zaběhnout parkur lážo plážo, ale pes do toho jde vždy naplno a je fajn umožnit mu aby se cítil fajn a aby měl na zátěž dostatek sil. Největší poznatek, který jsem si já osobně přivezl je v oblasti těsně před výkonem. Ač jsem si říkal, že s Abby zvládáme rozcvičku dobře, ve skutečnosti je to však mé slabé místo a skýtá největší rezervy v naší přípravě na výkon.  Tak hurá do toho !!!