focení s Radkou

focení s Radkou

Focení štěňat není vždy snadné, to ví snad každý, kdo to někdy zkusil, ale co jsme zažili při focení malých pyrenejských u Radky, to snad nezažil ještě nikdo. Foťák je zajímá dokud nespustí spoušť, pak se rozprchnou všemi směry a vrací se fotografovi jen na záda, takže nutné otočení, kompozice a než to stihnu zmáčknout, už zase peláší pryč. V počtu šesti je z toho všeho pak jeden velký chaoz, nikdo neví kdo už se fotil a kdo chybí. Nakonec jsme vše vyřešili tak, že všichni do ohrádky, jedno štěndo ven, nafotit a vyměnit. To už šlo o dost lépe, takže nakonec super výsledek.

GALERIE

Není tělo jako tělo

Není tělo jako tělo

Fuji Finepix S6500fd

Psal se rok 2006 a já jsem se rozhodl, že si pořídím fotoaparát. V tu dobu jsem hodně žil motorsportem, jezdil po akcích jako Setkání mistrů v Sosnové, různá rally a předváděčky. Jediný dostupný foťák byl v tu dobu kompakt Samsung, který si koupili rodiče na dokumentování rodinných sešlostí, ten se však na focení rychlejší akce příliš nehodil. Po zapnutí pár vteřin nereagoval, ostřil celé věky a od domáčknutí spouště k expozici to trvalo asi jako od početí k porodu. Skočil jsem proto do vybírání po hlavě a po několika dnech bylo jasno. Objednal jsem falešnou zrcadlovku Fuji Finepix S6500fd. Hlavním důvodem proč jsem nekoupil skutečnou zrcadlovku byla cena. V té době jsem studoval na vejšce a peněz nebylo nazbyt.
S6500FD_3q

Společne s Fuji a jeho 6 megapixely jsme žili bok po boku několik let. Focení bylo skvělé, proti kompaktu nesrovnatelně rychlejší, pohotovejší reakce byly zárukou, že mi žádný moment neutekl. Často jsem využíval možnosti zoomovat, pořizovat makro a přes relativně malé rozměry jsem byl schopný nosit ho stále všude s sebou. Samozřejmě jsem také postupem času zjistil jaké jsou tři základní fotografické veličiny, tedy čas, clona a iso, jak se ovlivňují, jak na dobrou kompozici skrz třetiny nebo zlatý řez. Při focení rally jsem nejvíce fotil technikou re-kompozice, protože ostření nebylo tak rychlé, abych ho použil přímo na projíždějící soutěžní vůz. Zaostřil jsem tedy na nějaké místo, horizont nebo strom, kolem kterého mělo auto projet a spoušť jsem domáčknul ve chvíli kdy tímto místem projíždělo.

Nikon D60

Po třech letech strávených s Fuji jsem se rozhodl zainvestovat a přesedlat na skutečnou jednookou zrcadlovku. Bylo to těsně před boleslavskou rally Bohemia v roce 2009. Volba padla na Nikond D60, který jsem si vyzkoušel a osahal u kamarádky fotografky. Proti Fuji byl Nikon znovu o krok dál. Start bleskový, první fotka po startu šla vyfotit téměř okamžitě a další za ní ještě rychleji, 10 megapixelů a sériové snímání 3 snímky za vteřinu. No wow! V té době jsem neměl tušení o kvalitě skel, kresby a ostrosti a neměl jsem moc chuť tahat s sebou všude dva objektivy, takže jsem tělo doplnil o všestranný zoomovací objektiv 18-105mm f/3.5-5.6 VR a vyrazil na rychlostní zkoušky Bohemky.

d60

Vše se zdálo být perfektní a další tři roky jsem spokojeně fotil, fotil a fotil. Společně s tím přišla na řadu i grafická editace RAW snímků v CameraRaw. Vše bylo potřeba dotáhnout v editoru, trocha saturace, kontrastu, vše pokus omyl. Jak už tomu ale bývá, co se se zdá být zpočátku opravdu skvělé, časem zešedivý, člověk si zvykne, objeví se nové možnosti a to co máte vám přestane stačit. Někdy v roce 2011 jsme si domů pořídili prvního domácího mazlíka Abby, fenku border kolie se kterou jsme jezdili na psí akce, agility a závody dogfrisbee. A to víte, závodní auto jede po předem definované trati, ale pes, ten si běhá kde chce, jak chce a vyfotit ho není snadný úkol. Potřebujete rychlé a přesné ostření, potřebujete dostatečně krátký čas pro “zmrazení” pohybu a pokud sedíte na kraji hrací plochy, potřebujete si focenou scénu dostatečně přiblížit. Nikon D60 byl dobrý fotoaparát, který mě hodně naučil, nicméně 3 snímky za vteřinu, 3 ostřící body a 105mm zoom se světelností f/5.6 nebyl zrovna ideální setup pro psí sporty.

Nikon D300s

Po několika probdělých nocích strávených v recenzích a testech, jsem se rozhodl pořídit si lepší a rychlejší tělo a společně s ním i světelný telezoom, kterým bych si mohl vše dostatečně přiblížit a díky světelnosti získat i možnot rychlejších časů závěrky. Náhoda tomu chtěla, že v té době náš kamarád Ondra Uhlíř, se kterým jsme se ještě neznali, mě potkal na závodech s foťákem v ruce a ptal se, jestli nechci novej. Ano zrovna jsem chtěl a ano zrovna přesně ten, který on prodával Nikon D300s a deal byl na světě. Společně s tělem jsem pak pořídil i první Sigmu 70-200mm se světelností f/2.8 v celém rozsahu.

sigma_70_200

Celý setup byl neskutečně dobrý. Odolné tělo z hořčíkové slitiny zvládalo s gripem 8 snímků za vteřinu skrze 51 ostřících bodů rozmístěných po celém snímku. Telezoom dokázal vše přiblížit jako na dlani a jeho světelnost mi dovolila používat velmi krátké časy s dobrou citlivosti iso. Byl jsem na další roky zase o krok dál. Společně s novým vybavením jsem přešel z CameraRaw na Lightroom, ve kterém jsem se časem přes všechna “kurvítka” úspěšně prokousal až k rozumné kvalitě exportu. Fotky se mi líbily a byl jsem spokojený. Radost mi opět vydržela 3 roky. Možná se to zdá jako nenažranost, nevím jak si to vysvětlit, říkal jsem si, že nic lepšího nepotřebuju, ale během let jsem viděl fotky od jiných fotografů, které prostě vypadaly lépe a to celé v čem byla chyba byl šum. D300s je super tělo, rychlé, pohotové se skvělým ostřením, uspořádáním tlačítek na povrchu, dobře se drží, skvěle se s ním fotí. Bohužel však ve spojení s nepříliš kvalitní tele-sigmou je kresba taková nemastná neslaná a možná je to i mou přehnanou citlivostí na šum a technickou kvalitu, ale cokoli pořízené na iso1000 a vyšší už mi přišlo jako nepoužitelné.

Nikon D700

Stál jsem tedy před velkým rozhodnutím. Ponechat si stávající vybavení a vyměnit D300s za něco, co na stejně velkém čipu pouze softwarově lépe zvládne ISO, nebo vše prodat a přesedlat na kompletní fullframe vybavení, které posune ISO a šum do úplně jiné hladiny. Trvalo mi asi dva měsíce, než jsem si byl definitivně jistý, co dál. Vše co jsem měl doma jsem prodal a koupil Nikon D700 z druhé ruky. Tělo na pohled totožné s D300s pouze uvnitř s velkým kino-čipem. Hned první fotky však ukázaly, že jsem nekoupil pouze možnost fotit na vyšší hodnoty ISO, ale že fotky i přes totožné megapixely s D300s toho v sobě mají prostě tak nějak víc. Nemluvě o tom, že i následný postproces v editoru mi dovolí mnohem větší zásahy, aniž bych ztrácel detaily, vznikaly přepaly apod. To co jsem s D300s fotil na ISO800 jsem s D700 mohl fotit na iso 2500.

d700_1_1024x768

Přechodu na fullframe nelituji. Dnes s odstupem času považuji tento krok za nevyhnutelný, pokud to s fotografií myslíte alespoň trošku vážně. D700 mám doma už více než rok, jsem spokojený a věřím, že bych s ní vydržel už navždy. Všichni ale víme, že tělo má omezenou životnost kvůli počtu cyklů na závěrce a tak se do budoucna dá jistě počítat pouze s tím, že zůstanu u vybavení Nikon . . . a navíc jsem viděl fotky z d800e a těch 36 megapixelů je proti dvanácti sakra znát 🙂

MS Veselá Mašinka 2015

MS Veselá Mašinka 2015

Zahradní slavnost v mateřské školce Veselá Mašinka ve Zdětíně, kam jsem před mnoha lety také jako malý Jířa jezdil zlobit paní učitelku Beranovou, se kterou jsme se včera dokonce po letech potkali. Děti si užívaly skvělý program, počasí přálo, občerstvení bylo zajištěno a jako tečka opékání buřtů.

 

> > >     GALERIE     < < <

 

Děti z MŠ Veselá Mašinka mají v případě zájmu slevu -30% z ceny fotobalíčků.
V případě, že by se Vám některá z fotek galerie líbila, neváhejte mě prosím kontaktovat o verzi pro tisk.

Není panel jako panel

Není panel jako panel

A to bylo pořád není to ostrý, není to dobrý, není to tak barevný a kecy, kecy, kecy . . . Je pravda že Ondrovi Uhlířovi už z toho musely vstávat vlasy na hlavě, nu ale což, taky vybíral první auto 😉 A o čem že to vlastně mluvím? Koupil jsem si před lety první zrcadlovku Nikona D60, 10 megapixelový stroj, tři ostřící body, tři snímky za vteřinu a tři roky plné společných zážitků. Pak jsem pocítil potřebu “něčeho rychlejšího” a koupil jsem D300s ( použitou od Ondry, takže fotit uměla skvěle ), společně s ní i první světelné “tele”. Ale jak už to s APS-C chodí, po roce a půl se ten šum nedal vydržet a tak jsem skočil na kinofilmový chip skvělého těla za dobrou cenu – nikonu D700. To tělo už mám rok doma, všichni na něj pějí slávu, přeci jen jsou to profi vnitřnosti velikána D3 z doby 5 let vzdálené v těle za pár korun.

U mě na monitoru to ale stále nebylo ono a neměl jsem ani tušení, o čem to všichni mluví. Omlouval jsem to málo megapixely těla ( d700 má “jen” 12 ), řešil jsem neostrost objektivů, a to všechno bylo zbytečné až do jednoho krásného dne:

“Jaký že to máš monitor?” zapípal messenger na facebooku.

Jak to myslíš “Jaký?” No velký, 24 palců s vhodným poměrem stran 16:10 a rozlišením 1920*1200.

“Jasně, ale jaký panel?” objevilo se zas.

A tak jsem se v duchu myšlenky “Nevidím co upravuji” vrhnul do zkoumání toho, jaký že to panel vlastně mám. Netrvalo ani moc dlouho a zjistil jsem, že LCD panel mého Samsungu je typu TN, který jsem vybíral v době, kdy u mě byly v kurzu počítačové hry a prioritu hrál hlavně čas odezvy. Doba se ovšem změnila, hry už nehraju a čas odezvy je při úpravě fotografií dost nedůležitý. Co je však mnohem důležitější, jsou pozorovací úhly společně se schopností dokonalého barevného podání. A tady padla kosa na kámen. U mého TN panelu stačí, abych si jinak sedl na židli a najednou co bylo tmavé je světlé a když si odskočím, tak při návratu k monitoru opět co bylo světlé je teď tmavé. Zkrátka a dobře pro úpravu fotografií naprosto nepoužitelné. Druhá věc je schopnost podat reálné barvy. S tím je to bohužel na TN panelu dosti podobné, všechno je přesaturované a nemáte šanci jakékoli kalibrace aby zelená byla opravdu zelená a ne žlutá.

Tak a co teď s tím?

Nechci zbytečně zabíhat do detailů typů panelů a druhů zobrazování atd. Google všichni znají. Řekl jsem si, že to nebudu moc zkoumat a prostě koupím něco s dobrou referencí. K tomuto účelu mi skvěle posloužil článek od známého fotografa Petra Bambouska a tak jsem hned druhý den šel a objednal stejný monitor od firmy DELL s panelem typu IPS. Jak milé pak bylo překvapení, když jsem monitory doma zapojil vedle sebe. Najednou jsem pochopil, proč všichni tak chválí Nikon D700, jak moc ostré mohou fotky být, že 12megapixelů rozhodně není málo a jaké barvy na fotce skutečně jsou. Ve srovnání s TN panelem je teď vše super ostré, i fotky rok staré 🙂 plné detailů, barev, nádechů, přechodů i tolik hýčkaného “bó-ke”. Co mě nejvíce dostalo je ale možnost rozeznat šedou od černé s rozdílem už 2%, respektive na TN panelu byl vidět rozdíl černé 100% a 80%, zatímco na IPS panelu je vidět rozdíl 100% a 98%. Tohle jsem ve fotkách nikdy neviděl.

A tak nezbývá než se zeptat: “Jaký že to máš monitor?”

Díky moc Ondro, že jsi mě takto nasměroval, měl jsi foto-pravdu . . . . zase . . . nečekaně 😉

… a nesměj se mi !!!

focení s Anežkou

focení s Anežkou

Dneska má auto kde kdo, obzvlášť, když je doma automechanik. Anežka se rozhodla, že si nechá to svoje polepit folií na které bude mít své miláčky. No jo, jenže kde vzít takovou fotku? Zavoláme Jířovi, domluvíme se a už jsme všichni společně na kolonádě v Poděbradech, která je plná života. Kolonádu projdeme od nádraží tam a zpět. Někde se zastavíme a posedíme, dáme zmrzlinu a něco vyfotíme. Twixa s Chapsem poslouchají na slovo, všechno jde jako na drátku a za hodinku je hotovo.

Také byste chtěli fotku na auto?

DSC_3706-2

a Káťa se zmrlinkou . . . 🙂

DSC_3766