Není panel jako panel

Není panel jako panel

A to bylo pořád není to ostrý, není to dobrý, není to tak barevný a kecy, kecy, kecy . . . Je pravda že Ondrovi Uhlířovi už z toho musely vstávat vlasy na hlavě, nu ale což, taky vybíral první auto 😉 A o čem že to vlastně mluvím? Koupil jsem si před lety první zrcadlovku Nikona D60, 10 megapixelový stroj, tři ostřící body, tři snímky za vteřinu a tři roky plné společných zážitků. Pak jsem pocítil potřebu “něčeho rychlejšího” a koupil jsem D300s ( použitou od Ondry, takže fotit uměla skvěle ), společně s ní i první světelné “tele”. Ale jak už to s APS-C chodí, po roce a půl se ten šum nedal vydržet a tak jsem skočil na kinofilmový chip skvělého těla za dobrou cenu – nikonu D700. To tělo už mám rok doma, všichni na něj pějí slávu, přeci jen jsou to profi vnitřnosti velikána D3 z doby 5 let vzdálené v těle za pár korun.

U mě na monitoru to ale stále nebylo ono a neměl jsem ani tušení, o čem to všichni mluví. Omlouval jsem to málo megapixely těla ( d700 má “jen” 12 ), řešil jsem neostrost objektivů, a to všechno bylo zbytečné až do jednoho krásného dne:

“Jaký že to máš monitor?” zapípal messenger na facebooku.

Jak to myslíš “Jaký?” No velký, 24 palců s vhodným poměrem stran 16:10 a rozlišením 1920*1200.

“Jasně, ale jaký panel?” objevilo se zas.

A tak jsem se v duchu myšlenky “Nevidím co upravuji” vrhnul do zkoumání toho, jaký že to panel vlastně mám. Netrvalo ani moc dlouho a zjistil jsem, že LCD panel mého Samsungu je typu TN, který jsem vybíral v době, kdy u mě byly v kurzu počítačové hry a prioritu hrál hlavně čas odezvy. Doba se ovšem změnila, hry už nehraju a čas odezvy je při úpravě fotografií dost nedůležitý. Co je však mnohem důležitější, jsou pozorovací úhly společně se schopností dokonalého barevného podání. A tady padla kosa na kámen. U mého TN panelu stačí, abych si jinak sedl na židli a najednou co bylo tmavé je světlé a když si odskočím, tak při návratu k monitoru opět co bylo světlé je teď tmavé. Zkrátka a dobře pro úpravu fotografií naprosto nepoužitelné. Druhá věc je schopnost podat reálné barvy. S tím je to bohužel na TN panelu dosti podobné, všechno je přesaturované a nemáte šanci jakékoli kalibrace aby zelená byla opravdu zelená a ne žlutá.

Tak a co teď s tím?

Nechci zbytečně zabíhat do detailů typů panelů a druhů zobrazování atd. Google všichni znají. Řekl jsem si, že to nebudu moc zkoumat a prostě koupím něco s dobrou referencí. K tomuto účelu mi skvěle posloužil článek od známého fotografa Petra Bambouska a tak jsem hned druhý den šel a objednal stejný monitor od firmy DELL s panelem typu IPS. Jak milé pak bylo překvapení, když jsem monitory doma zapojil vedle sebe. Najednou jsem pochopil, proč všichni tak chválí Nikon D700, jak moc ostré mohou fotky být, že 12megapixelů rozhodně není málo a jaké barvy na fotce skutečně jsou. Ve srovnání s TN panelem je teď vše super ostré, i fotky rok staré 🙂 plné detailů, barev, nádechů, přechodů i tolik hýčkaného “bó-ke”. Co mě nejvíce dostalo je ale možnost rozeznat šedou od černé s rozdílem už 2%, respektive na TN panelu byl vidět rozdíl černé 100% a 80%, zatímco na IPS panelu je vidět rozdíl 100% a 98%. Tohle jsem ve fotkách nikdy neviděl.

A tak nezbývá než se zeptat: “Jaký že to máš monitor?”

Díky moc Ondro, že jsi mě takto nasměroval, měl jsi foto-pravdu . . . . zase . . . nečekaně 😉

… a nesměj se mi !!!