Fuji Finepix S6500fd

Psal se rok 2006 a já jsem se rozhodl, že si pořídím fotoaparát. V tu dobu jsem hodně žil motorsportem, jezdil po akcích jako Setkání mistrů v Sosnové, různá rally a předváděčky. Jediný dostupný foťák byl v tu dobu kompakt Samsung, který si koupili rodiče na dokumentování rodinných sešlostí, ten se však na focení rychlejší akce příliš nehodil. Po zapnutí pár vteřin nereagoval, ostřil celé věky a od domáčknutí spouště k expozici to trvalo asi jako od početí k porodu. Skočil jsem proto do vybírání po hlavě a po několika dnech bylo jasno. Objednal jsem falešnou zrcadlovku Fuji Finepix S6500fd. Hlavním důvodem proč jsem nekoupil skutečnou zrcadlovku byla cena. V té době jsem studoval na vejšce a peněz nebylo nazbyt.

Společne s Fuji a jeho 6 megapixely jsme žili bok po boku několik let. Focení bylo skvělé, proti kompaktu nesrovnatelně rychlejší, pohotovejší reakce byly zárukou, že mi žádný moment neutekl. Často jsem využíval možnosti zoomovat, pořizovat makro a přes relativně malé rozměry jsem byl schopný nosit ho stále všude s sebou. Samozřejmě jsem také postupem času zjistil jaké jsou tři základní fotografické veličiny, tedy čas, clona a iso, jak se ovlivňují, jak na dobrou kompozici skrz třetiny nebo zlatý řez. Při focení rally jsem nejvíce fotil technikou re-kompozice, protože ostření nebylo tak rychlé, abych ho použil přímo na projíždějící soutěžní vůz. Zaostřil jsem tedy na nějaké místo, horizont nebo strom, kolem kterého mělo auto projet a spoušť jsem domáčknul ve chvíli kdy tímto místem projíždělo.

Nikon D60

Po třech letech strávených s Fuji jsem se rozhodl zainvestovat a přesedlat na skutečnou jednookou zrcadlovku. Bylo to těsně před boleslavskou rally Bohemia v roce 2009. Volba padla na Nikond D60, který jsem si vyzkoušel a osahal u kamarádky fotografky. Proti Fuji byl Nikon znovu o krok dál. Start bleskový, první fotka po startu šla vyfotit téměř okamžitě a další za ní ještě rychleji, 10 megapixelů a sériové snímání 3 snímky za vteřinu. No wow! V té době jsem neměl tušení o kvalitě skel, kresby a ostrosti a neměl jsem moc chuť tahat s sebou všude dva objektivy, takže jsem tělo doplnil o všestranný zoomovací objektiv 18-105mm f/3.5-5.6 VR a vyrazil na rychlostní zkoušky Bohemky.

Vše se zdálo být perfektní a další tři roky jsem spokojeně fotil, fotil a fotil. Společně s tím přišla na řadu i grafická editace RAW snímků v CameraRaw. Vše bylo potřeba dotáhnout v editoru, trocha saturace, kontrastu, vše pokus omyl. Jak už tomu ale bývá, co se se zdá být zpočátku opravdu skvělé, časem zešedivý, člověk si zvykne, objeví se nové možnosti a to co máte vám přestane stačit. Někdy v roce 2011 jsme si domů pořídili prvního domácího mazlíka Abby, fenku border kolie se kterou jsme jezdili na psí akce, agility a závody dogfrisbee. A to víte, závodní auto jede po předem definované trati, ale pes, ten si běhá kde chce, jak chce a vyfotit ho není snadný úkol. Potřebujete rychlé a přesné ostření, potřebujete dostatečně krátký čas pro “zmrazení” pohybu a pokud sedíte na kraji hrací plochy, potřebujete si focenou scénu dostatečně přiblížit. Nikon D60 byl dobrý fotoaparát, který mě hodně naučil, nicméně 3 snímky za vteřinu, 3 ostřící body a 105mm zoom se světelností f/5.6 nebyl zrovna ideální setup pro psí sporty.

Nikon D300s

Po několika probdělých nocích strávených v recenzích a testech, jsem se rozhodl pořídit si lepší a rychlejší tělo a společně s ním i světelný telezoom, kterým bych si mohl vše dostatečně přiblížit a díky světelnosti získat i možnot rychlejších časů závěrky. Náhoda tomu chtěla, že v té době náš kamarád Ondra Uhlíř, se kterým jsme se ještě neznali, mě potkal na závodech s foťákem v ruce a ptal se, jestli nechci novej. Ano zrovna jsem chtěl a ano zrovna přesně ten, který on prodával Nikon D300s a deal byl na světě. Společně s tělem jsem pak pořídil i první Sigmu 70-200mm se světelností f/2.8 v celém rozsahu.

Celý setup byl neskutečně dobrý. Odolné tělo z hořčíkové slitiny zvládalo s gripem 8 snímků za vteřinu skrze 51 ostřících bodů rozmístěných po celém snímku. Telezoom dokázal vše přiblížit jako na dlani a jeho světelnost mi dovolila používat velmi krátké časy s dobrou citlivosti iso. Byl jsem na další roky zase o krok dál. Společně s novým vybavením jsem přešel z CameraRaw na Lightroom, ve kterém jsem se časem přes všechna “kurvítka” úspěšně prokousal až k rozumné kvalitě exportu. Fotky se mi líbily a byl jsem spokojený. Radost mi opět vydržela 3 roky. Možná se to zdá jako nenažranost, nevím jak si to vysvětlit, říkal jsem si, že nic lepšího nepotřebuju, ale během let jsem viděl fotky od jiných fotografů, které prostě vypadaly lépe a to celé v čem byla chyba byl šum. D300s je super tělo, rychlé, pohotové se skvělým ostřením, uspořádáním tlačítek na povrchu, dobře se drží, skvěle se s ním fotí. Bohužel však ve spojení s nepříliš kvalitní tele-sigmou je kresba taková nemastná neslaná a možná je to i mou přehnanou citlivostí na šum a technickou kvalitu, ale cokoli pořízené na iso1000 a vyšší už mi přišlo jako nepoužitelné.

Nikon D700

Stál jsem tedy před velkým rozhodnutím. Ponechat si stávající vybavení a vyměnit D300s za něco, co na stejně velkém čipu pouze softwarově lépe zvládne ISO, nebo vše prodat a přesedlat na kompletní fullframe vybavení, které posune ISO a šum do úplně jiné hladiny. Trvalo mi asi dva měsíce, než jsem si byl definitivně jistý, co dál. Vše co jsem měl doma jsem prodal a koupil Nikon D700 z druhé ruky. Tělo na pohled totožné s D300s pouze uvnitř s velkým kino-čipem. Hned první fotky však ukázaly, že jsem nekoupil pouze možnost fotit na vyšší hodnoty ISO, ale že fotky i přes totožné megapixely s D300s toho v sobě mají prostě tak nějak víc. Nemluvě o tom, že i následný postproces v editoru mi dovolí mnohem větší zásahy, aniž bych ztrácel detaily, vznikaly přepaly apod. To co jsem s D300s fotil na ISO800 jsem s D700 mohl fotit na iso 2500.

Přechodu na fullframe nelituji. Dnes s odstupem času považuji tento krok za nevyhnutelný, pokud to s fotografií myslíte alespoň trošku vážně. D700 mám doma už více než rok, jsem spokojený a věřím, že bych s ní vydržel už navždy. Všichni ale víme, že tělo má omezenou životnost kvůli počtu cyklů na závěrce a tak se do budoucna dá jistě počítat pouze s tím, že zůstanu u vybavení Nikon . . . a navíc jsem viděl fotky z d800e a těch 36 megapixelů je proti dvanácti sakra znát 🙂