Trénink, trénink, trénink . . . to známe všichni. Abychom si mohli užívat sladkého pocitu vítězství, musíme se na vše dobře připravit, zvládnout veškerá úskalí v tréninku a postavit se pak na startovní lajnu v nejlepší kondici a s vědomím, že jsme nic nepodcenili. To slýcháváme ze všech stran. Trénuje se všude o sto šest. Málo komu však ale dochází, jak tělo funguje, jak reaguje a v jaké chvíli vytěžíme z tréninku maximum. Pojďme se na vše podívat od začátku…
Hodně lidí si myslí, že čím větší budou tréninkové objemy, případně jejich intenzita, tím vyšší bude podaný výkon. Bohužel skutečnost je trošku jiná. Tréninkovou fázi bychom měli vnímat spíše jen jako impulz pro změnu v organismu a v žádném případě ne jako změnu samotnou. Celý proces se skládá ze tří částí a jsou to:
1) ustálený stav
2) impulz -stress
3) adaptace
Řekněme, že pes má svou kondici v jejím ustáleném stavu na určité úrovni, třeba že zvládne uběhnout 10km. My bychom chtěli zvýšit jeho dlouhodobou vytvrvalost na 15km a proto s ním začneme běhat. Zvýšení kondice pak může proběhnout buď zvýšením délky běhu, nebo intenzity běhu o stávající délce. Po tréninkové jednotce, která je náročnější než stávající ustálený kondiční stav je jeho tělo stresované, zásoby energie vyčerpané a dostává impulz k tomu, aby doplnilo energii a adaptovalo se na zvýšenou zátěž. Stav adaptace je prioritně důležitější nežli trénink samotný. Nějakou dobu trvá, než je tělo schopné dokončit morfologické změny na nový podnět a v případě komplexních zatížení může tato změna trvat i několik dní.
A to je přešně důvodem kdy se dále jako team se psem nezlepšujeme. Adaptační periody bývají velmi krátké, často jsou dokonce ignorovány. Tělo v zátěži není schopno dokonale regenerovat, což se v tréninku projevuje zastavením progresu a v nejhorších případech vlivem snížené výkonnosti hrozí i zranění.
Abychom předešli těmto stavům, je nutné nechat tělo důkladně regenerovat tak, aby byla adaptační fáze na 100% dokončena.
Regenerace samotná může probíhat dvěma způsoby, ale o těch si povíme více příště…