Pravdou je, že se mi přes týden nikam moc nechtělo, dalších 1600km, 38 stupňů ve stínu atd . . . nakonec jsme si ale řekli, že kdyby si to tak řekl každej, nebudou mít Češi tu pravou českou základnu na to, aby je podpořila v jejich bojích o co nejlepší umístění. Takže naložit, po cestě pořídit vysílačky pro lepší komunikaci mezi vozy, počkat na Ondru s Alčou a jedeme. Cesta trvala asi 6 hodin, inu německé dálnice jedou jako žádné jiné na světě. Česká banda už byla z větší části na místě a tak jsme jen přidaly naše stany do hloučku a bydlelo se. Celý víkend až na neděli bylo super počasí, často pod mrakem, teploty slušně nízké, vítr nám hrál do karet a mohlo se závodit. K jídlu přes den pečené klobásky, salátek a večer maso na gril a samozřejmě něčím dobrým zalít. Nálada super v pohodě, celá Evropa na jednom místě. Organizace německá takže pünktlich . . . v pátek asi hodinu zdrženíčko, ale to se nedá svítit když bylo přes 400 závodícíh teamů.
Tenhle prodloužený víkend byl prostě jak jinak než super. Skvěla banda co táhla vždy za jeden provaz, fandila, všechny roztancovala, rozesmála, vožrala půlku evropy. Přesně ty lidi, kvůli kterým bude mít vždycky cenu vstát a jet kamkoli.
Team Cola, tedy Káťa s koláčem dělaly co mohly, ale na tak velkou konkurenci to letos nestačilo ani v SPTF ani v quadu. Koláč chytal, běhal, Káťa házela jak o život a bylo vidět, že je to spolu opravdu baví a užívají si to. Team Abbygale, já s buchtou, jsme se v sobotním mužském quadrupedu probojovali do nedělního finále, ve kterém se nám bohužel nepodařilo v prvním kole chytit ani jeden disk a Evropa tak pro nás skončila nepopulárním čtvrtým bramborovým místem, které bylo ještě okořeněno propadlým tunelem na dálnici při cestě zpět asi 500km od domova v 1 hodinu ráno. Čekalo nás tak nocování na dálnici a domů jsme se dostali po více než 13 hodinách v autě až v pondělí po 10 hodině dopoledne.