Jak bývá mým zvykem, reakce na víkendové akce píšu většinou až ve středu tak, aby bylo dost času na to, aby se všechny informace, zážitky a dojmy usadily tam kam patří. Protentokrát ale musím udělat vyjímku a letošní Fitmin zkusit napsat “za živa”.
Na předpověď počasí jsem se snažil nekoukat, vydržel jsem to snad až do čtvrtka, kdy jsem podlehl a zjistil, že sobota neděle hromy blesky všude voda. Hlavou mi proletěla myšlenka to vzdát, přeci jen běhat dobrovolně v dešti se nechce nikomu a loni jsme na Fitminu měli takové štěstí, že z toho byl gól přes celé hřiště. Moc dlouho se u mě však tahle myšlenka neohřála, protože pořadatelé Šafářovic dokázali letošní Fitmin odstartovat na letišti v Žamberku. Ano čtete správně, na letišti ! Co víc si hráč quadrupedu může přát nežli letiště? Prostě jsme museli přijet i kdyby trakaře padaly. Po příjezdu v sobotu ráno klasika, vítání, prezence, stan, venčení a šup na pivko. Žamberk má krásný malý pivovar, když tam pojedete, určitě se zastavte na exkurzi, takže občerstvení jako vždy za jedna. Sobota v rytmu super-mini. Káťa s Colou po nepovedeném prvním kole nakonec krásné 7.místo z 50, my s Abby po rozhozu o třetí místo nakonec čtvrtí. Nebylo to vůbec zlé. Dost foukalo a pro spoustu závodníků to byl skutečný křest ohněm, větrem chte-li. Po vyhlášení těch nejlepších jsme někteří pokračovali na již zmiňovanou exkurzi do pivovaru a sobotní den jsme k půlnoci zakončili s šampaňským v ruce na oslavu VŠ titulu naší paní inženýrky Káti.
Jsi ta nejlepší, vím to už dlouho !!!
“Dobré ráno.”
Neděle začíná Timetrialem, ve kterém se sny staly skutečností a Káťa s Colou získaly v kvalifikaci nejrychlejší čas ze všech závodníků. WOW! V průběhu vyřazovacích kol však neobhajují a končí. Vítr tady opravdu udělal svoje a vyhrály zkušenosti, které až ty moje holky nasbírají, nikdo je neporazí.
A je to tu, neděle, quadruped. Natrénováno máme, forma by byla, sobotní večer propitý, udělali jsme maximum! Dneska to tam spadne. Musí ! Vítr je trošku víc z boku než včera, ale to se poddá. V tréninku Mariusz 107 metrů, sakra daleko. Já sbírám svoje disky na hranici 90 metrů a Ondra mě hecuje se slovy: “S Abby to pak budeš muset hodit jako chlap ;)” Skupiny jsou vypsané, začínáme. První disk letí daleko, Abby jen těsně nechytá, v pohodě, jedeme dál. Druhý taky ne. Třetí taky ne. Konec, vypadáváme ze skupiny a čekáme na poslední šanci. Tak tohle bylo rychlé. Jdeme se projít, snažím se na nic nemyslet a zůstat soustředěný. Máme tři finalisty ze skupin a poslední šance je tu. „Abby lehni, okolo a běž běž běž.“ Chytá na 97,5 metrech. JO! Nový osobák a český rekord, kterým vyrovnáváme ten evropský a po odházení všech soupeřů postupujeme do finále, které se hraje po obědové pauze. Nastupujeme čtyři borci s nejdelšími hody dnešního dne, ale mám pocit, jako bychom byli s Abby na hřišti sami, tak moc se soustředíme, že ztrácím přehled o tom v jakém jsme kole, kdo vypadl a kolik máme odházených disků. Snažíme se každý pokus využít na maximum v rytmu dnes nebo nikdy. Podmínky jsou ideální. Zbyly jsme už jen dva teamy, Mariusz s Keeperem a my s Abby. Velké finále a zároveň duel, ve kterém se možná rozhodne, kdo bude první v evropě s pokusem chyceným na hranici 100 metrů. Je tu první kolo, jdeme s Abby první a buchtička chytá 99,5 metru „Hééééj…“ nový osobák a evropský rekord. Abby se vrací a já chválím jak jen to jde, nevím na co dneska jede, ale je skvělá! Střídáme se po jednom disku. Mariusz a jeho první pokus, rána jako z děla, ale kratší! Druhé kolo, teď zase my, ale Abby nechytá. Nevadí, jedeme dál. Mariusz si staví Keepera, hází a Keeper chytá. To bylo daleko, po chvilce napětí rozhodčí zvedá obě ruce a na tu dálku signalizuje rovných 100 metrů. Je to tam! První v evropě chycený quadrupedový disk na hranici 100 metrů. Tak to je něco! Po gratulaci se jdeme s Abby postavit zpět na startovní čáru. Náš poslední pokus tento den. Pokus s číslem 15. Cítím úlevu, první v evropě už nebudeme, tak teď to naše kilo, proto jsme dneska tady: „Viď Abby, drrrrž hooo…“. Leží mi odevzdaně u nohou, kouká na mě jako by chtěla říct, že si ještě pár sil pošetřila, jako by věděla proč jsme dnes tady a oba věříme, že to dokážeme. Posílám jí zcela vyčerpanou ale maximálně odhodlanou okolo a disk letí. Letí tak jako žádný jiný disk dnes. Přeletí celou hrací plochu, Abby tam je, vidí ho, míjí u hřiště ležícího Pepu se Šárkou a chytá na samotném konci hrací plochy. Bohužel však několik metrů za páskou, která ohraničuje hříště a v rámci pravidel je tento pokus, ač 113 metrů dlouhý, neplatný. Je rozhodnuto, bereme druhé místo. Otáčím se k soupěři s díkem za dnešní boj. Opravdu to bylo výjimečné a stálo to za to. Tohle je Quadruped !
„99,5 metru a nový český rekord, dobrý, ale stovku teda příště buchto, jo?“
„JO!“
AKTUALIZACE:
Původně jsem tohle video nechtěl vůbec zveřejnit, out je prostě out, proč se o něm dál bavit? Dám ale na názor jiných, že tenhle hod byl výjimečným outem a stojí za to sdílet ho s těmi, kteří tam nebyli a jako replay všem těm, kteří byli a drželi palce. Velké díky Pavel Kos za to, že nám i na poslední pokus tak moc věřil, že vytáhl mobil a natáčel. Stejně tak velké díky Pepovi Honerovi za jeho intuitivní pohotovost při měření !!!