Ahoj, tak už je to konečně tady, jaro. Kdo se nemohl dočkat stejně jako my, tak se jistě usmívá od ucha k uchu stejně jako všichni u nás doma. Není to tak dlouho, co jsme si tak seděli na terásce a říkali si, kam vyrazíme na první jarní výlet když nám ta naše vláda otevřela pro výlety celý okres. Rozhodování to nebylo moc dlouhé, jelikož podmínka byla vyvenčit dvě děti, dva psy a dva rodiče. Tím pádem žádná velká kolonáda, ale spíše procházka lesem na pěkném místě hezky za sluníčkem. Hlavně klídek a nikoho moc nepotkat.

Kouknul jsem do mapy a do oka mi padnul český ráj, ale pravda nechtěl jsem jet autem moc daleko. Přeci jen první výlet a ještě k tomu s kočárkem nebude jistě nic dlouhého, tak ať netrávíme 3 hodiny v autě kvůli 3 kilometrům procházky. Nakonec mi přišel dojezd 30km tak akorát a proto jsme vyrazili po dálnici R10 směrem Mnichovo hradiště kde jsme dálnici opustili a pokračovali směr Boseň, Zásadka a auto parkovali u autobusové zastávky Zápudov. Všechno a všechny vyložit z auta, připravit a start. První překvapení bylo, že Viki po cestě usnula a když se vzbudila a vylezla z auta, byla celá udivená, že nám roste ze střechy zmrzlina – Calipo. Rozdělat a lízáme. Zmrzlina vydržela asi 0,5 kilometru, pak se na cestě objevil zrádný kámen, zakopnutí a zbytek zmrzliny na zemi. Zmrzlina byla ale velká, v té době už bříško plné a tak se vše obešelo bez slz a šlo se vesele dál. Cesta byla ideální pro kočárek, inu cyklostezka. Potkali jsme asi 3 skupinky cyklistů a dva turisty. Jinak v lese ani noha. Po cestě samozřejmě spousta zábavy a zajímavostí.

Asi po 1,5 kilometru jsme narazili na studánku – Hrdinka, osvěžili se a pokračovali dále. Abby s Colou byly ve svém živlu. Čmuchání v lese je zábava která nikdy neomrzí a když navíc nemusíte každou chvíli řešit vodítko kvůli kolemjdoucím, tak je radost ještě větší. Studánka krásně čistá, udržovaná, lehce promáčené okolí, ale ve výsledku super zážitek. Pokračujeme dále po modré a přichází první větší kopec. Káťa statečně bojuje, Ondra sedí a směje se jak to pěkně jede. Viki leze na první kámen, potřebuje trošku pomoct a stejně tak Abby s Colou. Z výšky je krásný rozhled. Podle mapy bychom měli pokračovat dál až k pramenu U černé louže, kde se vzhledem k tomu kolik už je hodin a ušlé vzdálenosti necelých 3 kilometrů rozhodujeme otočit boty a pokračovat stejnou cestou zpět. Vyfasoval jsem kočár a zdá se že všechno krásné končí 🙂 No není se čemu divit. Přes zimu nic moc pohybu a kondička chybí. Ondra se ale pořád usmívá, tak aspoň něco mi po cestě dobíjí baterky.

Sluníčko pomalu ale jistě zapadá. U studánky Hrdinka ještě hledáme první letošní kešku, zapisujeme datum, jméno. Malá svačinka nesmí chybět, jogurt, banán a něco sladkého co se nechá cucat když člověk šlape a kouká kde co lítá. Tepová frekvence do kopců s kočárem stoupá. Bunda musí dolu, nahoře si jí zase vezmu. Posledních pár metrů po asfaltové cestě, kterou tady mají místní jen ke svému domu a jsme u auta. Složit kočár, všechny naložit a jsme na cestě domů. Paráda, už se těším na další.